Co si do vztahů neseme z rodiny

Rodinné vztahy jsou prvními intimními vztahy našeho života. To, co se v nich naučíme, využíváme i v pozdějších vztazích. Rodina je místo, kde se můžeme naučit, jak konstruktivně komunikovat, nebo obráceně, křičet, když nesouhlasíme. Jak se naše předešlé (nejen vztahové) zkušenosti promítají do randění? Jak rozvíjet blízkost ve vztazích a proč nám to občas nejde?

Teorie citové vazby

• Teorie citové vazby (attachment theory) říká, že způsob, kterým o nás bylo v dětství pečováno, do velké míry determinuje, jak budeme s lidmi navazovat vztahy v dospělosti. Jestliže naše potřeby byly v dětství naplněny, rozvine se u nás bezpečná citová vazba a umíme později navazovat zdravé vztahy. Naopak, pokud naše potřeby nebyly ideálně naplněny, může se u nás rozvinout úzkostná, vyhýbavá nebo úzkostně-vyhýbavá vazba, které nás poté vedou do problematických nebo nefunkčních vztahů.

• Ústředním tématem teorie citové vazby je, že primární pečovatelé, kteří jsou k dispozici a reagují na potřeby kojence, umožňují, aby si dítě vypěstovalo pocit bezpečí. Dítě se učí, že jejich pečovatel je spolehlivý, což vytváří pro dítě bezpečný základ do života.

• Vazba je emocionální napojení na druhého člověka. Typ vazby, kterou si vytvoříme jako děti k našim primárním pečovatelům, má zásadní vliv na budování vztahů v průběhu celého života. Rozhodujícími faktory jsou péče a kvalitní reakce rodiče na dítě.

Rodiče nás učí, jak ukazovat náklonnost

• To, jak se projevovala láska mezi rodiči, má na dítě přímý vliv. Vztah našich rodičů je první a nejvlivnější příklad toho, jak komunikovat nejen v romantických vztazích. Náš způsob komunikace často odpovídá nejen tomu, jak mezi sebou komunikovali naši rodiče, ale i tomu, jak komunikovali s námi.

• Rodinné zázemí ovlivňuje naše komunikační a vztahové dovednosti. Zdravé rodinné

  klima podporuje asertivitu, díky které ve vztazích dokážeme s respektem obhájit své

  potřeby a hranice.

• Nejde ale pouze o obraz lásky, ale také o tom, jak byli zvládány konflikty. To dobré, i

  to špatné, formuje, jak my sami komunikujeme v dospělosti. Způsob, kterým naši

  rodiče řešili konflikty utváří naši schopnost vyjadřovat své emoce otevřeně, nebo

  naopak například podporovat sklony k pasivně agresivnímu chování.

Zrcadlení chování

• Typ vztahu, který měli naši rodiče (zda byl jejich vztah dlouhodobý, zda se rozvedli…), bude ovlivňovat naši formu vztahů v dospělosti. Výzkumy ukazují, že mladiství z bezproblémových rodin, kde nebylo mnoho konfliktů, mají menší pravděpodobnost ocitnout se v násilných nebo manipulativních vztazích.

• Dynamiku vztahu, na kterou jsme zvyklí z rodiny, podvědomě modelujeme později v

  dospělosti. Často přitahujeme vztahy, které jsou podobné vztahu našich rodičů.

  Můžeme nejen vyhledávat ale i přitahovat partnery, kteří jsou našim rodičům nebo

  jednomu z nich v některých charakteristikách podobní.

• Vztahové vzorce, které které jsme jako děti viděli u svých rodičů si často

  internalizujeme. Jedná se například o délku jejich vztahu, kolik vztahů měli, zda

  jsme vyrůstali jen s jedním rodičem. To vše se odráží na vztahu, který si my poté

  (občas podvědomě) volíme. Samozřejmě, některé chování může fungovat i jako

  negativní vzor (např. pokud naši rodiče měli aféry).

Výběr partnera

• Platí, že si hledáme partnera podobného našim rodičům? Výzkumy naznačují, že ano

  – ať už chceme, nebo ne.

• Důvodů je podle psychologů několik. Někteří poukazují na teorii citové vazby, jiní na

  zrcadlení chování a jeho internalizaci (tzv. imprinting). Rodiče také do velké míry

  utváří naše hodnoty, na jejichž základě si partnery vybíráme a které s partnerem

  budeme ideálně sdílet.

• Některé studie, poukazují dokonce na tendenci vybírat si

  partnery, kteří jsou našim rodičům podobní i vzhledem (zejména barva očí a vlasů).

• Může se zdát zřejmé, že chování našich rodičů ovlivňuje naše vztahové chování.

  Často to, co se dělo v rodině, bereme jako samozřejmost a považujeme za normu.

  Důležité ale je, uvědomit si, odkud přesně naše vzorce chování pochází. Díky tomu s

  nimi můžeme pracovat a získat více kontroly nad tím, jaké typy vztahů tvoříme

  později v životě.