Genderové role a vztahová dynamika

Pokud chceme mít rovnocenné vztahy, musíme se naučit jako rovnocenní partneři nejprve randit.

Scénář, jak by mělo vypadat první rande, je silně ovlivněn tradičními genderovými stereotypy. Ty předepisují chování a očekávání od partnera*ky, která nejen na první schůzce máme. Jak se chováme na začátku vztahu při randění – kdo má dominantnější a kdo submisivnější roli – se promítá později i do vztahové dynamiky. 

První rande je základ

  • Ve svém článku psycholožka Wendy L. Patrick, J.D., Ph.D. poukazuje na fakt, že scénáře z prvního rande poskytují základ pro očekávané dodržování tradičních genderových rolí v pozdějších stádiích romantických vztahů.
  • Scénář, jak by mělo vypadat první rande, je silně ovlivněn tradičními genderovými stereotypy. Ty předepisují chování a očekávání od partnera*ky, která nejen na první schůzce máme.
  • Genderové stereotypy přiřazují mužům chování, které je aktivní a dominantní, a ženám chování které je více reaktivní (tj. chování, které se vztahuje k podnětům, které přináší muž).
  • Typicky si toto chování můžeme představit jako: pozvání na rande (muž), čekání na pozvání (žena). 

Dodržování tradičních rolí děla dobrý první dojem

  • Cameron a Curry ve své studii poznamenávají, že toto genderové rozlišení ponechává ženu s menší mocí a v submisivní roli, čekající na reakci na mužská rozhodnutí a činy. 
  • Výzkum Cameron a Curry poukazuje na jev, kdy konformita s tradičními genderovými normami vede k pozitivnímu prvnímu dojmu, kdežto porušování norem naopak k negativnímu. Novodobé výzkumy však ukazují, že pro mladší generace nejsou genderové role v randění tak pevně ukotvené a tento trend upadá.
  • Cameron a Curry dále vysvětlují, že jelikož muži mají již na prvním rande roli “hlavního herce”, přenáší se tato vztahová role iniciátora i do pozdějšího chování. To zahrnuje například navrhnout exkluzivitu ve vztahu, nabídnout stěhování nebo iniciovat zasnoubení.

Pokud chceme rovnocené vztahy, měli bychom jako rovnocení partneři i randit

  • Americká socioložka a spisovatelka Elle Lamont ve svém článku poukazuje na základě rozhovorů s více než 100 respondenty ve středním věku na rozpor mezi požadavky na partnerovo chování při randění a požadavky na chování v manželství.
  • V randění často uplatňujeme, ať už vědomě či nevědomě, mnoho tradičních a genderem podmíněných očekávání ohledně partnerovo chování. 
  • Lamont píše, že většina žen s nimiž dělala rozhovor, měla striktní pravidla: muž by měl platit na rande, měl by ve vztahu věci iniciovat, definovat vztah a být obecně proaktivní. Obecně ženy předpokládaly a preferovaly, aby se obě strany při randění chovali víceméně dle tradičních (genderových) skript.
  • Tyto výpovědi se ale značně liší od toho, co stejné ženy očekávaly ve vztazích: rovnocenný přístup, dělení se o domácí práce nebo péči o děti.  

Co s tím?

  • Lamont tvrdí, že pokud nejsou tyto normy narušeny již při seznamování a randění, později ve vztahu je náročné je překonat. Například, dle výzkumu Pew Research Centre ženy stále odvedou v průměru dvakrát tolik neplacené práce nežli muži.
  • Lamont ve svém výzkumu provedla rozhovory s LGTBQ lidmi, kteří se v randění heteronormativním a gendrově specifickým normám přirozeně natolik nepřizpůsobují. Jelikož při LGBTQ randění dochází k porušování tradičních norem již v raných fázích vztahu, partnerství byla často vyváženější a partneři se v nich cítili více rovni.