Mít zlomené srdce je jako být na drogách

Z chemického hlediska jsou při rozchodu v mozku aktivovány stejné mechanismy jako při odvykání z drog. Problém je ale v tom, že drogově závislí lidé vědí, že jsou na odvykačce. Oproti tomu ti se zlomeným srdcem si to neuvědomují. 

Přestože zlomené srdce není považováno za fyzické zranění, emocionální bolest, která z něj plyne, může být pociťována dokonce mnohem déle a intenzivněji. Často je náročné posunout se dál, protože nemůžeme přestat přemýšlet o svém bývalém partnerovi*ce. Pokud se chceme přes zlomené srdce dostat, musíme dle terapeuta Guye Winche začít u sebekontroly.

Připravte se na drogové odvykání

•  Fakt, že lidé se zlomeným srdcem neví, že jsou na odvykačce, činí zlomené srdce těžko vyléčitelné.
• Lidé, kteří mají zlomené srdce, tráví spoustu času přemýšlením o minulosti a hledají vysvětlení pro konec vztahu. Winch tvrdí, že žádné pádné vysvětlení, které by člověka uspokojilo, neexistuje.
• Nejlepší proto je přijmout, že je konec, a nevracet se zpět. Až ve chvíli, kdy člověk přestane doufat, může zlomit svou závislost.

⁣ Ale můj ex byl skvělý, zažili jsme spolu krásné chvíle!

• Lidé se zlomeným srdcem často přemýšlí o tom, jak skvělý jejich ex partner byl a jaké krásné momenty spolu zažili. Winch radí radikální otočku: sepsat si všechny špatné vlastnosti ex-partnera do telefonu.
• V momentě, kdy člověka se zlomeným srdcem přepadne nostalgie nebo nutkání si bývalý vztah idealizovat, má nahlédnout do poznámek. Pravidelné připomínání si toho, že bývalý vztah ani partner nebyli perfektní, je dle Winche cestou, jak se přes rozchod přenést.
• Dalším důležitým krokem je identifikovat prázdná místa, která po druhém člověku v životě zůstala. Rozchod totiž neznamená pouze přijít o druhého, ale také o společné aktivity, komunitu, přátelé, a zvyky. Pomoci tedy může tyto mezery co nejrychleji zaplnit a vybudovat si novou vlastní síť. 

Na to, abychom se cítili zranění a odmítnutí, stačí opravdu málo

•  Psycholog Mark Leary zkoumá, jak lidé zpracovávají odmítnutí, a jak se s ním lépe vypořádat. Z jeho studie vychází najevo, že stačí velmi málo, aby se lidé cítili zranění a odmítnutí. 
• Silný pocit odmítnutí byl například naměřen i u lidí, kterým bylo řečeno, že další účastník studie upřednostňuje na úkolu pracovat s jinou osobou než s nimi. Pocit odmítnutí byl zaznamenán i v případech, kdy účastníci studie dostali od jiných účastníků spíše průměrné nežli pozitivní hodnocení.
• Pocit odmítnutí nastává, jakmile naše vnímaná vztahová hodnota k druhým lidem je nižší, než bychom si přáli. Naopak pocit přijetí nastává, jakmile vztahová hodnota je dostatečně vysoká. 

První krok: nebrat odmítnutí jako osobní neúspěch

• Z výzkumu též vyšlo najevo, že lidé jsou motivováni chovat se způsobem, který zvyšuje šanci na přijetí a vyhýbají se chování, které vede k odmítnutí. Poměr pocitu přijetí a odmítnutí je to, co do velké míry definuje naše sebevědomí.
• Lidé se tedy nechovají určitým způsobem za cílem zvýšit si  sebevědomí. Podle studie je pravou motivací pro lidské chování zvýšení pocitu přijetí. Sebevědomí je až druhořadé.
• Lidé se přirozeně zaměřují na to, aby byli přijetí okolím, a při odmítnutí reaguji nepřiměřeně silně. Jelikož k pocitu odmítnutí stačí velice málo, mělo by být vnímáno jako normální součást života. Nebrat odmítnutí jako osobní neúspěch je tedy první krok k tomu, naučit se s ním lépe vypořádat.

A co dál?

• Pracovat s odmítnutím se dá především skrze zaměření se na osobní růst a pěstování sebeúcty.
• Hledejte oporu ve svém okolí, zejména u lidí, kteří jsou pozitivní a podporující.
• U těchto lidí budete totiž pravidelně zažívat  pocit vyšší vztahové hodnoty a cítit se tak lépe ve vlastní kůži.